0 Brána Čarodějka Černá noc Havran Hroby Jednorožec Medusa Nevědomí Nevěsta Noční můra Ostrov Osud Pheasant's Eye Po setmění Poutník Prokletá tůň Spíš Stín Tajemná hra Tichá tůň Touha Ve větru Země
Jsem tu sám jeden z bohů
Ovládám mysl řad lidí
Ubývá mých následníků
Energie z nich mi nestačí
Ty síly, jež jim vládly
Přebírají dva nově rození
Služebníci staví modly
Ty jsou jako zjevení
Přichází ten
A bere mi sílu
Přichází ten
A já slábnu
Jeden zrozen z noci
Druhý zrozen ze dne
Jak jsou si podobni
Jeden bez druhého se nehne
Síla má jim roste
Krví a násilím
Já pomalu umírám
A se mnou moji kněží
top
Temné nebe, temná zář
v dávných věkách se ztrácíš
Svíce ještě svítí nám
vidíš jí v dálce plát
Hvězdy nad obzorem svítí
jen tmou je zem pokrytá
Cítíme že už jsme tu byli
zapomeneš a nevíš jak dál
Vesmírný dech a její tvůrce
se vznáší nad propastí
Počátky embryí a hvězd
čeká na stvoření
Vesmírný třesk a energie hmoty
vesmírná jednota se hýbá
ještě okamžik a budem ztraceni
tak co nám, co nám zbývá
Čiré světlo, čiré nic
v nocích temných svítíš
V hlubinách černých tůní
v našich srdcích záříš
Hledáme kudy branou vejít
hledáme kudy se dát
Tušíme že cesta vedla tudy
nechceme už bolest cítit dál
Vesmírný dech a její tvůrce
se vznáší nad propastí
Počátky embryí a hvězd
čeká na oživení
Vesmírný třesk a energie hmoty
vesmírná jednota se hýbá
ještě okamžik a budem ztraceni
tak co nám , co nám zbývá
Měsíc vystupuje
a slunce ztrácí svou zář
Vzduch se ochlazuje
Krajina mění svou tvář
top
Jsi svíce která svítí, jsi víla tajemná
V záblescích světla přemýšlím, o tom kdo tě opravdu zná
Já jen tebe hledám, vím že jsi tu někde ukrytá
Už jen tisíce let a dní, má duše bude spasená
Čarovná krásko ve tmách světlo tě nezraní
Temnou a děsivou nocí jdeš dál bez váhání
Oblékáš se ve večerní šat a nenecháš na sobě nic znát
Hledaná, nepoznaná, nocí požehnaná
Jsi světlo v našich srdcích, jsi drahokam hledaný
Jsi zvukem konce věků, jsi útěchou všech ztracených
Já jen tebe hledám, vím že jsi tu někde ukrytá
Už jen tisíce let a dní , má cesta bude skončená
Čarovná krásko ve tmách světlo tě nezraní
Temnou a děsivou nocí jdeš dál bez váhání
Nekonečná a zlá je cesta za svobodou
Nekonečná a těžká je cesta za tebou
Oblékáš se ve večerní šat a nenecháš na sobě nic znát
Hledaná, nepoznaná, nocí požehnaná
Jsi hvězda za úplňku, jitřenka všem lodím vzácná
Večernice tajemná, hvězda na obloze posvátná
Všichni upínají zraky své, když vyjdeš nad nimi
I já se tě ptám co je před námi
Čarovná krásko ve tmách světlo tě nezraní
Temnou a děsivou nocí jdeš dál bez váhání
Nekonečná a zlá je cesta za svobodou
Nekonečná a těžká je cesta za tebou
Tvé temné oči jsou studnicí hlubokou
V nich se skrývá celý svět, né nahodou
A za nimi stětlo a v srdci něha
A za nimi svět nevyrčených vět
top
Tam, kde soumrak končí a úsvit začíná
Měsíc svojí tvář pustou prostřídá
Hvězdy řeknou sbohem nocím svým temným
a země vzdálená je blíž našim očím
Tam, kde noc končí a den začíná
Tam, kde pohled se v dáli sklání a pak zapadá
Tam, kde pohyb tvůj se ztrácí a ticho se rozléhá
Tam, kde se rodí duše a kam jdou spát
Černá noc
Tichá noc
něco tě ruší ze spánku
Černá noc
Tichá noc
září světel vidíš na dálku
Potichu a v šlépějích starých rytířů
Dál jdeš cestou necestou, dál ze spánku
Potichu a tiše se skrýváš za dveřmi zámku
V otevřenosti srdcích dál zůstáváš
Černá noc
Tichá noc
něco tě ruší ze spánku
Černá noc
Tichá noc
ve hvězdách řešíš otázku
Dál jdeš cestou necestou, dál ze spánku
Potichu a v šlépějích starých rytířů
top
Černý havran letí nebem
Křídla plná věčných stínů
Které potom na zem padlé
Přinášejí prach a špínu
Jeho krev je chladný potok
Bezbarvý a bez chuti
Jeho oči to jsou hroby
Předků dávno zemřelých
Jeho peří černé jako
Duše zlých snů přízraků
Povstanou z tmy
Tiše s ním jdou
Šípy letí, netrefí
Jejich dráhu odkloní
Střelci sami sebe raní
Mrtví k zemi padají
Tou šedou krajinou kráčíš
Kdys dávno jasu plnou
Teď ztrácí se čím dál víc
Jak na ní
Vrhají
Křídla stín
Zanechává lidem v duších
Nádor jako noc černý
Usedá ve větvích stromu
Co mají let tisíc
Na rukou svých bolest nosíš
Bolest, která ničí svět
Na ramena usedá ti
Stín havraní
Havraní
Vrhají
Křídla stín
Prolétá staletími
Věčně mladý
Jen tiše krouží časem
Neúnavný
Havraní
Vrhají
Křídla stín
top
Modli se a doufej, nevíš, co přichází
Nestůj a utíkej, na cestu ti měsíc svítí
Mrtvá těla vzývá země krví prokvetlá
Stovky jich padají, jsou sobě neznámí
Mraky se stahují, tmavá noc přichází
Krajinou se ticho plíží, skryté v řevu raněných
Proti smrti bojují, ruce své napřahují
Zbraněmi mávají, vítr barví do ruda
Klatby jsou vyřčeny, jejich duše mučeny
Po nocích se toulají, činy své zatracují
V noci letí k nebesům, pod zem se vsakují
Jejom vzhlíží ke svým snům a ve spásu svou doufají
Rudé růže rostou na hrobech, které mělké jsou
Ve staré krvi prolité, shnilým listím pokryté
V těch polích, kde kvetou kříže černé, z kostí živené
Jako mor se šíří zemí, hroby bez jmen přibývají
Země spálená bojem je znavena
Děti si na ní hrají, rytíři se stávají
Zrozeny pro zkázu, pro další smutný hrob
Rudé růže rostou na hrobech, které mělké jsou
Ve staré krvi prolité, shnilým listím pokryté
V těch polích, kde kvetou kříže černé, z kostí živené
Jako mor se šíří zemí, hroby bez jmen přibývají
top
Loukou běží bílý kůň, na něm dívka v bílý závoj oděná
Vlasy jí vlají ve větru, rosa na ně padá
Slunce krášlí její tvář, ve vlasech se rosa třpytí
Její smích ticho léčí, ticho smutné krajiny
Zemi dotek koňských kopyt barví do zlata
Rozkvétají květiny v barvách duhových
Poblouznění lidé stojí, její tvář je nádherná
Zůstane vždy v jejich srdcích obraz tajemný
Na nebesích temný mrak tam se náhle zjevuje
Černá skvrna na modrém hávu mlčky pluje
Vílu bleskem k zemi sráží a na prach ji spaluje
Kůň se k tomu prachu sklání, ten se zhmotňuje
Vítr přání vyslyší, přání květin barevných
Ze země prach vyzvedává k očím koňským
A na jeho bílé hlavě, na té rohem víla žije
Jednorožec loukou běží a hříva mu větrem vlaje
Zemi dotek koňských kopyt barví do zlata
Rozkvétají květiny v barvách duhových
Poblouznění lidé stojí, jeho tvář je nádherná
Zůstane vždy v jejich srdcích obraz tajemný
top
Chodí po městě, hadů hlavu plnou
Kamenné sochy, hledá bytost živou
Kterou by lapila do svých lačných očí
Kterou by vydala náruči smrti
Medusa
S mečem a zrcadlem, s pomstou v srdci
Vydávám se za ní, já zabít jí chci
Její krví se napojit
Její krví se zasytit
Medusa
Horkou hlavu ,meč napřažen
Pohlcen, říší za zrcadlem
Neschopen pohybu, se mi směje
Cítím bolest, nevím co se děje
Medusa
Otáčím se za tou ranou krutou
Záblesk očí, mě cele berou
Možná ta pomsta mi sílu vzala
A tu její znásobila
Medusa
Stojím tu v myšlenkách svých
Jenom sním o vítězstvích
Ty kameny duše mají
A pomalu umírají
Medusa
top
Dál v představách
v obrazech a rozjímáních
Dál opouštíš noc sám
ránem při svítání
Dotknul ses něčeho, co tu není
otevřel jsi dveře, snad se něco změní
Blátivá cesta a v podzemí vchod
ještě jen zbývá poslední schod
Tajemné nauky a tajemný hlas
tajemné dvojverší, zpřetrhaný čas
Pocestní na cestě, kde čas nekončí
a rozsvícené pochodně jsou klidné v bezvětří
Dál v představách
uvězněn v pavoučích sítích
Dál upadáš sám
do roklí nevědomí
Tak otevři oči, nenech mě spát
Tak probuď mě ze snu ve Tvých zahradách
Vezmi mě domů, kde jsi tak rád
Rozsviť nám lampu na cestu dál
Tajemné nauky a tajemný hlas
Tajemné dvojverší, zpřetrhaný čas
Pocestní na cestě, kde čas nekončí
a rozsvícené pochodně jsou klidné v bezvětří
Na cestě krysy a v chodbách chlad
na zdech pavouci a nastražená past
Dívej se pozorně, vnímej ten čas
obrazce v kamenech, stoletý prach
Tajemné nauky a tajemný hlas
Tajemné dvojverší, zpřetrhaný čas
Pocestní na cestě, kde čas nekončí
a rozsvícené pochodně jsou klidné v bezvětří
Na cestě krysy a v chodbách chlad
na zdech pavouci a nastražená past
Dívej se pozorně, vnímej ten čas
obrazce v kamenech, dusno a prach
top
Končícím dnem
Díva se za sluncem
Závojem skrývá svou tvář
Jak pohled za pavučinu strachu
Oči hledí na přípravy bálu
Ztrácí se ve hvězdách
V úsvitu noci bál začíná
Dál v těch chodbách tančí
Dál se v pohybech ztrácí
Závojem láká do neznáma
Každé ráno však jak listí
K zemi jen padá
V kočáru bez kočího
Nevěsta ruší ticho
Slzy skrápí její tvář
Co se skrývá za zdmi hradu
Nevidí tu pomíjivou krásu
Ztrácí se ve hvězdách
Za svitu loučí bál začíná
Dál v těch chodbách tančí
Dál se v pohybech ztrácí
Závojem láká do neznáma
Každé ráno však jak listí
K zemi jen padá
Po trávě víly tančí
V kapkách rosy se vznáší
Prázdný kočár vyprovází
top
Tvůj čas se krátí a já přicházím
Jen klidně lež a sen svůj si sni
Poddej se mé vůli, do tvého klidu chci jít
Tak dej si říct, budem mít sladké trápení
Sen tvůj je mé království
Sen můj je mé tajemství
Další oběť, já už nechci jen z nich žít
Já chci se smát a sen svůj si snít
Živit se jen strachem, který já probouzím
Proč přišla chvíle, odporná je slast
Sen tvůj je mé království
Sen můj je mé tajemství
Já už chci spát, unavená jsem
Bojím se té, která bude po mně bdít
Proč jsem jen zřela ten krásný sen
Tak přijď ke mně, já jdu snít
Sen tvůj je mé království
Sen můj je mé tajemství
top
Na moři loď se zmítá v bouři
Štíty útesů se k ní blíží
Noc blesky světlem proráží
Loď se smrtí závodí
Mraky se trhají, bouře končí
Oběť moře již svou má
Měsíc svítí na vrak lodi
Umírá se sténáním
Temné je nebe
Temná je noc
Je čas, procitám
Jen krev smyje jejich vpád
Temné nebe v jeho očích
Větve šlehají po líci
Černé stíny se plíží
Křik pohltí
Pomstou se nasytí
Ostrov rudě zbarvený
Moře zpívá tichem ranním
Te zvuk je slyšet jen
Temné je nebe
Temná je noc
Je čas, usínám
Usínám
top
Kráčím si svým životem, den za dnem mi plyne
Myšlenka mi letí hlavou, co čeká mě, nemine
Chci poznat svůj život, chci poznat ten den
Tebe znát, jen tebe znát
Já chci vidět dál, než oči mi dávají
Já chci vědět, co chystáš nám
Znát zítřejší den, není mým snem
Svobodný jako pták, jít a jen se smát
Odvracíš svou tvář, svou oběť ti dávám
Tak na co čekáš, dej mi ten dar
Já chci vidět dál, než oči mi dávají
Já chci vědět, co chystáš nám
Chci cítit tvůj dech, chci vidět tvou tvář
Svou oběť ti dám na tvůj oltář
Osude
Všude kolem chodím s tváří bezradnou
Nechci jenom vědět, já chci tě ovládnout
Přede mnou poklekni, ať dohlédnu dál
Hlavou o zem udeříš, tak co mi teď dáš
Já chci vidět dál, než oči mi dávají
Já chci vědět, co chystáš nám
Teď cítím tvůj dech, teď vidím tvou tvář
Svou oběť už máš, tak co mi teď dáš
Dost bylo snů, dost bylo představ
Svou oběť už máš, tak co mi teď dáš
Osude
Oltář vzplál
Jen sen se zas začal zdát
Z představ dolů
Zpátky padám
top
Nobody loves me as me
And I want to do it again
To look into the mirror
And see my body
I can't be satisfied
With the look enough
Because I'm the only one
The best in this world
I don't know what you want
You can't get anything
That's why you must die
You are total zero
I can tell it to anyone
But they cannot understand
That I am the only one
The best in this world
I will do it as soon as possible
I will do it again and again
I hate you all
All deep race
But I still hope
I'm not here alone
Finally I will find
Someone like me
We will shake our hands
And we'll make up the plan
We'll save the world
Clean at all
We'll kill them all
We'll select the best
When I kill you
The only thing I will tell you
Look at me
You can see what you cannot be
I will do it as soon as possible
I will do it again and again
We will do it as soon as possible
We will do it again and again
top
V zákoutích myšlenek hledáme cestu k povrchu
Jsme stvořeni k tomu nebo onomu, jsme plni otázek
Jednou snad se dočkáme, půjdem jakoby nazpátek
A v tom zpětném pohledu, uvidíme počátek
Měsíc nad námi svítí a den šel už spát
Paprsky slunce se o bílou zem tříští, nevíme co bude dál
V zákoutích myšlenek hledáme cestu k povrchu
Jako topící se muž hledá cestu nad vodu
Jako těžké stroje dolující rudu
Tak už i my chceme cítit svobodu
Moře se třpytí a tisíce hvězd začaly plát
Září jako pochodně a snad by chtěly říct není důvod se bát
Po setmění, když jde vše spát já tu však stojím
Otevírám náruč svojí a k tobě mluvím
Prosím dej nám svobodu svou a otevři svůj chrám
Na tebe všichni čekáme, tak promluv k nám
V žilách nám teče krev jako míza ve stromech
A naše skryte schopnosti snad otevřou s ti
Máš srdce na dlani, dotýkáš se oblohy
Nejmenším se stáváš a opouštíš zemi
Měsíc pod námi svítí a den šel už spát
Letíme vstříc něčemu co bylo stále v nás
Po setmění, když jde vše spát já tu však stojím
Otevírám náruč svojí, k tobě mluvím
Prosím dej nám svobodu svou a otevři svůj chrám
Na tebe všichni čekáme, tak promluv k nám
top
V zahradě u lesa
Kde modré keře rostou
Za svitu tajemna
Procházíš mokrou rosou
V blízkosti stavení
Přicházíš za úsvitu
Hledáš tu znamení
Která pryč odvedou tě
Dál
V temné malé galaxii
Na rozcestí světů
Světla a nehmotnosti
Dýcháš tu vzduch
A piješ vodu
Tvé tělo padá dál
Dál dolů
Oblečen v košili
Bez rukávů a knoflíků
Přišel jsi zdaleka
Proč nikdo nevěří ti
Mluvíš tu do prázdna
A slova odráží se
Jen signály co máš
Šanci dávají ti
Dál
Zapomněl's místa, která jsou tvým zrozením
Nevíš, neznáš a svou cestu hledáš
Blankytné nebe světla krásné údolí
Zář byla vším, teď ztrácí se do temna
V odlesku temných očích tvých
Jak v jasném zrcadle, vdíš víc než dřív
Bolestí svou projít musel's
Vše bylo jen hrou schovanou
top
Rudé slunce zapadá nad krajinou
Všude je cítit dech smrti
Prokleté duše bloudí
Duše lidí, co vzala tůň
Prokletá tůň Mistorak
Prokletá tůň smrti
Soumrak padá na zem přízračnou
Noc jasná, mlha šedá
Mlha duší, jež tu budou navěky
Hledat, co najít nemohou
Prokletá tůň Mistorak
Prokletá tůň smrti
Krásná dívka sem přichází
Síla tůně táhne ji
Její rty líbají dech hříšný
Ona ví, že konec se blíží
top
Já vím, že svou cestu znáš
Já vím co mi povídáš
Ve tvých snech stále bdím
Tebe v nich často zřím
Já vím, že svou cestu máš
Já vím že k nám promlouváš
Ve tvých snech stále spím
A čekám, až se probudím
Cestou a dál
Zapomeneš na to kdo jsi sám
Oči máš sví zavřený
A sví uši máš zakrytý
Spíš
Já vím, že svou cestu znáš
Já vím co mi povídáš
Ve tvých snech stále bdím
A tebe v nich často zřím
A dál půjdeme
tam kam si vzpomeneme
To co kdysi bývalo
A co nás z cesty svádělo
Cestou a dál
Zapomeneš na to kdo jsi sám
Oči máš sví zavřený
A sví uši máš zakrytý
Spíš
Já vím, že svou cenu znáš
Já vím co mi povídáš
o tvých snech stále sním
že tě snad v nich jednou uvidím
Já vím, že svou cenu máš
Já vím odkud přicházíš k nám
Ve tvých snech stále spím
A čekám, že se snad jednou probudím
Cestou a dál
Zapomeneš na to kdo jsi sám
Oči máš sví zavřený
A sví uši máš zakrytý
Spíš
Já vím
Já vím
Já vím
top
Stín nad loukou, květiny vadnou, louka usychá
Utíka, temnota se dotýká jeho duše
Padá do neznáma
Tvář nepoznaná a stín pluje dál
Zastavit nepůjde tma
Stín nad vámi slunce zakrývá
Paprsky světla zlámané jsou
Nad vámi jen stín
Dotýká se vás, vašich duší, vašich těl
Černé jsou jak ten stín
Zastavit nepůjde tma
Stín ve vašich duších
Žijete dál, žijete dál?
top
Někdy cítíš že jsi sám
A dveří se dotýkáš
Přes světla přes sebe
Otevřou se nám dlaně
Světla se dotýkáš
Pak už nic nevnímáš
Barvy se míhají
A tvary se střídají
Vždyť dávno víš, že kolem nás se všechno mění
Jen barevná duha se nad námi v dálce sklání
A tajemná hra si se sebou ráda hrává
A bezedná tma není nám neznámá
Někdy cítíš že jsi sám
A dveře otvíráš
do dnů a staletí
do dlaní s perletí
Pravda pravdivá
Jako je perla jediná
Svou pravdu neskrývá
Tomu kdo své oči otvírá
Vždyť dávno víš, že kolem nás se všechno mění
Jen barevná duha se nad námi v dálce sklání
A tajemná hra si se sebou ráda hrává
A bezedná tma není nám neznámá
top
Někde vzadu v bystřinách lesů
tam kam svítí slunce zlaté.
Někde v dáli, kde jsme sami
kde není nic, co by sis přál.
Rozhlížíš se kolem sebe
pak zjistíš, že jsi tu sám.
Sám jak starý strom v lese
ukrytý a nepoznán.
Někde vzadu v blízkosti sadů
pryč od města a těžkých ztrát.
Někde prostě žít a nechat to tak být
vždyť co těžšího se může stát.
Přemýšlíš o tom, co bylo
a o tom, co se mělo stát.
Sám snažíš se zastavit ten čas
a svou odpověď jen znát.
Příběhy života tě životem nesou
každý jich máme na tisíc.
Každý den se k tobě v noci vkradou
k tobě v noci na polštář.
Někde vzadu v blízkosti sadů
pryč od města a těžkých ztrát.
Někde prostě být a nechat to tak být
vždyť co těžšího se může stát.
V klidu večera, za křídly ještěra
v hlubokém tichu vzpomínání
v bezpečném úkrytu, v dalekém úsvitu
rozpouštíš svou slzu do světla.
Snad už nic nezbývá, jen ráno se odkrývá
a daleká cesta do neznáma.
Zrcadla matou ,tvé slzy kanou
a kruh se dokola stále točí
Někde vzadu v blízkosti sadů
pryč od města a těžkých ztrát
Někde prostě žít a nechat to tak být
vždyť co těžšího se může stát
Čas utíká, vše se zapomíná
vše jde zpátky do starých dnů.
Čas utíká, bolest utichá
nic nezbývá, jen tichá tůn.
Dál na cestě půjdeme
cestou dál, dál a dál.
Hluboká jezera a pouště
to je dáváno Nám.
top
Zustávám sám, stale vidím jeden sen
Utíkám před dalším dnem
Prokletím jsem
Zesláblý a to tajemství v patách mi kráčí
Proč se kruh tak stále mění
zabloudím...
Duše černá jako nebe bez hvězd, když dopadnou
V podobě rosy bolest má sílí
Ukrývám se, paprsky světla mě spalují
Na další tmu čekám dál milovanou
Proč paní má čekáš dál na zázrak
Život můj je jak oblohou plující temný mrak
Zářící slunce pro mne není
Stále marně čekáš na mé vykoupení
Zustávám sám v zajetí stínů svých
Kdy přání mé přeci jen vyslyšíš
Tak už přijď života zbav mě prokletí
Já už nechci zažít další den utrpení
top
V dálkách svých se den ze dne otvíráš
ale proč dveře mi stále zavíráš
V nocích težších jsi přeci už šel
V ozvěnách hledáš na co jsi zapomněl
V bezesných nocích klečím
V nocích bez konce se modlím
a hledám Tvojí tvář
minulost vítr odvál
V dálkách svých se den ze dne otvíráš
ale proč se ve svém srdci zas zapíráš
Bosou nohou chodíš po trní
V paprscích slunce vydáváš se za ní
V končinách pustých časů
v propastech starých světů
v bezesných nocích hledám
v nocích bez konce zas usínám
a tak ztrácím světlo své
které pohasíná, chtěla bych jej mít
a padám dál, kde Tvé chory zní
a padám víc níž, kde spíš
top
Země nikoho nikomu nepatří, čisté slunce a čirá voda
Země bez násilí a strasti, země bez ničení a bolesti
Voda co se dá ze studánek pít a zelené stromy zakrývají slunce
Jsme skřítkové narození z hlubin naší Země
Modrá obloha a ptačí zpěv, nás neruší ani chaos z nebes
Modrá obloha a ptačí zpěv, nás neruší ani chaos z nebes
Vidíš vítr jak se zvedá, odnese tě dál, dál do lesa
Slyšíš jak zem tě volá, zvuky bubnů, samota pralesa
Přes prales i pouští, přes oblaka i přes tajemství
Přes černou noc i bouři, přeze všechno stojíme tu jako bratři
Pravda co se dá z očí číst a tajemství ukrytá otevřít
Jsme skřítkové narození z hlubin naších temných
Barevná duha a moře šum, nás rozechvívá úsměv tvůj
Barevná duha a příboj, nás rozechvívá úsměv tvůj
Vidíš vítr jak se zvedá, odnese tě dál, dál do lesa
Slyšíš jak zem tě volá, zvuky bubnů, síla pralesa
Vidíš jak se slunce zvedá, křídla orlů, duha barevná
Slyšíš jak zem tě volá, zvuky bubnů, síla pralesa.
top
0
Jsem tu sám jeden z bohů
Ovládám mysl řad lidí
Ubývá mých následníků
Energie z nich mi nestačí
Ty síly, jež jim vládly
Přebírají dva nově rození
Služebníci staví modly
Ty jsou jako zjevení
Přichází ten
A bere mi sílu
Přichází ten
A já slábnu
Jeden zrozen z noci
Druhý zrozen ze dne
Jak jsou si podobni
Jeden bez druhého se nehne
Síla má jim roste
Krví a násilím
Já pomalu umírám
A se mnou moji kněží
top
Brána
Temné nebe, temná zář
v dávných věkách se ztrácíš
Svíce ještě svítí nám
vidíš jí v dálce plát
Hvězdy nad obzorem svítí
jen tmou je zem pokrytá
Cítíme že už jsme tu byli
zapomeneš a nevíš jak dál
Vesmírný dech a její tvůrce
se vznáší nad propastí
Počátky embryí a hvězd
čeká na stvoření
Vesmírný třesk a energie hmoty
vesmírná jednota se hýbá
ještě okamžik a budem ztraceni
tak co nám, co nám zbývá
Čiré světlo, čiré nic
v nocích temných svítíš
V hlubinách černých tůní
v našich srdcích záříš
Hledáme kudy branou vejít
hledáme kudy se dát
Tušíme že cesta vedla tudy
nechceme už bolest cítit dál
Vesmírný dech a její tvůrce
se vznáší nad propastí
Počátky embryí a hvězd
čeká na oživení
Vesmírný třesk a energie hmoty
vesmírná jednota se hýbá
ještě okamžik a budem ztraceni
tak co nám , co nám zbývá
Měsíc vystupuje
a slunce ztrácí svou zář
Vzduch se ochlazuje
Krajina mění svou tvář
top
Čarodějka
Jsi svíce která svítí, jsi víla tajemná
V záblescích světla přemýšlím, o tom kdo tě opravdu zná
Já jen tebe hledám, vím že jsi tu někde ukrytá
Už jen tisíce let a dní, má duše bude spasená
Čarovná krásko ve tmách světlo tě nezraní
Temnou a děsivou nocí jdeš dál bez váhání
Oblékáš se ve večerní šat a nenecháš na sobě nic znát
Hledaná, nepoznaná, nocí požehnaná
Jsi světlo v našich srdcích, jsi drahokam hledaný
Jsi zvukem konce věků, jsi útěchou všech ztracených
Já jen tebe hledám, vím že jsi tu někde ukrytá
Už jen tisíce let a dní , má cesta bude skončená
Čarovná krásko ve tmách světlo tě nezraní
Temnou a děsivou nocí jdeš dál bez váhání
Nekonečná a zlá je cesta za svobodou
Nekonečná a těžká je cesta za tebou
Oblékáš se ve večerní šat a nenecháš na sobě nic znát
Hledaná, nepoznaná, nocí požehnaná
Jsi hvězda za úplňku, jitřenka všem lodím vzácná
Večernice tajemná, hvězda na obloze posvátná
Všichni upínají zraky své, když vyjdeš nad nimi
I já se tě ptám co je před námi
Čarovná krásko ve tmách světlo tě nezraní
Temnou a děsivou nocí jdeš dál bez váhání
Nekonečná a zlá je cesta za svobodou
Nekonečná a těžká je cesta za tebou
Tvé temné oči jsou studnicí hlubokou
V nich se skrývá celý svět, né nahodou
A za nimi stětlo a v srdci něha
A za nimi svět nevyrčených vět
top
Černá noc
Tam, kde soumrak končí a úsvit začíná
Měsíc svojí tvář pustou prostřídá
Hvězdy řeknou sbohem nocím svým temným
a země vzdálená je blíž našim očím
Tam, kde noc končí a den začíná
Tam, kde pohled se v dáli sklání a pak zapadá
Tam, kde pohyb tvůj se ztrácí a ticho se rozléhá
Tam, kde se rodí duše a kam jdou spát
Černá noc
Tichá noc
něco tě ruší ze spánku
Černá noc
Tichá noc
září světel vidíš na dálku
Potichu a v šlépějích starých rytířů
Dál jdeš cestou necestou, dál ze spánku
Potichu a tiše se skrýváš za dveřmi zámku
V otevřenosti srdcích dál zůstáváš
Černá noc
Tichá noc
něco tě ruší ze spánku
Černá noc
Tichá noc
ve hvězdách řešíš otázku
Dál jdeš cestou necestou, dál ze spánku
Potichu a v šlépějích starých rytířů
top
Havran
Černý havran letí nebem
Křídla plná věčných stínů
Které potom na zem padlé
Přinášejí prach a špínu
Jeho krev je chladný potok
Bezbarvý a bez chuti
Jeho oči to jsou hroby
Předků dávno zemřelých
Jeho peří černé jako
Duše zlých snů přízraků
Povstanou z tmy
Tiše s ním jdou
Šípy letí, netrefí
Jejich dráhu odkloní
Střelci sami sebe raní
Mrtví k zemi padají
Tou šedou krajinou kráčíš
Kdys dávno jasu plnou
Teď ztrácí se čím dál víc
Jak na ní
Vrhají
Křídla stín
Zanechává lidem v duších
Nádor jako noc černý
Usedá ve větvích stromu
Co mají let tisíc
Na rukou svých bolest nosíš
Bolest, která ničí svět
Na ramena usedá ti
Stín havraní
Havraní
Vrhají
Křídla stín
Prolétá staletími
Věčně mladý
Jen tiše krouží časem
Neúnavný
Havraní
Vrhají
Křídla stín
top
Hroby
Modli se a doufej, nevíš, co přichází
Nestůj a utíkej, na cestu ti měsíc svítí
Mrtvá těla vzývá země krví prokvetlá
Stovky jich padají, jsou sobě neznámí
Mraky se stahují, tmavá noc přichází
Krajinou se ticho plíží, skryté v řevu raněných
Proti smrti bojují, ruce své napřahují
Zbraněmi mávají, vítr barví do ruda
Klatby jsou vyřčeny, jejich duše mučeny
Po nocích se toulají, činy své zatracují
V noci letí k nebesům, pod zem se vsakují
Jejom vzhlíží ke svým snům a ve spásu svou doufají
Rudé růže rostou na hrobech, které mělké jsou
Ve staré krvi prolité, shnilým listím pokryté
V těch polích, kde kvetou kříže černé, z kostí živené
Jako mor se šíří zemí, hroby bez jmen přibývají
Země spálená bojem je znavena
Děti si na ní hrají, rytíři se stávají
Zrozeny pro zkázu, pro další smutný hrob
Rudé růže rostou na hrobech, které mělké jsou
Ve staré krvi prolité, shnilým listím pokryté
V těch polích, kde kvetou kříže černé, z kostí živené
Jako mor se šíří zemí, hroby bez jmen přibývají
top
Jednorožec
Loukou běží bílý kůň, na něm dívka v bílý závoj oděná
Vlasy jí vlají ve větru, rosa na ně padá
Slunce krášlí její tvář, ve vlasech se rosa třpytí
Její smích ticho léčí, ticho smutné krajiny
Zemi dotek koňských kopyt barví do zlata
Rozkvétají květiny v barvách duhových
Poblouznění lidé stojí, její tvář je nádherná
Zůstane vždy v jejich srdcích obraz tajemný
Na nebesích temný mrak tam se náhle zjevuje
Černá skvrna na modrém hávu mlčky pluje
Vílu bleskem k zemi sráží a na prach ji spaluje
Kůň se k tomu prachu sklání, ten se zhmotňuje
Vítr přání vyslyší, přání květin barevných
Ze země prach vyzvedává k očím koňským
A na jeho bílé hlavě, na té rohem víla žije
Jednorožec loukou běží a hříva mu větrem vlaje
Zemi dotek koňských kopyt barví do zlata
Rozkvétají květiny v barvách duhových
Poblouznění lidé stojí, jeho tvář je nádherná
Zůstane vždy v jejich srdcích obraz tajemný
top
Medusa
Chodí po městě, hadů hlavu plnou
Kamenné sochy, hledá bytost živou
Kterou by lapila do svých lačných očí
Kterou by vydala náruči smrti
Medusa
S mečem a zrcadlem, s pomstou v srdci
Vydávám se za ní, já zabít jí chci
Její krví se napojit
Její krví se zasytit
Medusa
Horkou hlavu ,meč napřažen
Pohlcen, říší za zrcadlem
Neschopen pohybu, se mi směje
Cítím bolest, nevím co se děje
Medusa
Otáčím se za tou ranou krutou
Záblesk očí, mě cele berou
Možná ta pomsta mi sílu vzala
A tu její znásobila
Medusa
Stojím tu v myšlenkách svých
Jenom sním o vítězstvích
Ty kameny duše mají
A pomalu umírají
Medusa
top
Nevědomí
Dál v představách
v obrazech a rozjímáních
Dál opouštíš noc sám
ránem při svítání
Dotknul ses něčeho, co tu není
otevřel jsi dveře, snad se něco změní
Blátivá cesta a v podzemí vchod
ještě jen zbývá poslední schod
Tajemné nauky a tajemný hlas
tajemné dvojverší, zpřetrhaný čas
Pocestní na cestě, kde čas nekončí
a rozsvícené pochodně jsou klidné v bezvětří
Dál v představách
uvězněn v pavoučích sítích
Dál upadáš sám
do roklí nevědomí
Tak otevři oči, nenech mě spát
Tak probuď mě ze snu ve Tvých zahradách
Vezmi mě domů, kde jsi tak rád
Rozsviť nám lampu na cestu dál
Tajemné nauky a tajemný hlas
Tajemné dvojverší, zpřetrhaný čas
Pocestní na cestě, kde čas nekončí
a rozsvícené pochodně jsou klidné v bezvětří
Na cestě krysy a v chodbách chlad
na zdech pavouci a nastražená past
Dívej se pozorně, vnímej ten čas
obrazce v kamenech, stoletý prach
Tajemné nauky a tajemný hlas
Tajemné dvojverší, zpřetrhaný čas
Pocestní na cestě, kde čas nekončí
a rozsvícené pochodně jsou klidné v bezvětří
Na cestě krysy a v chodbách chlad
na zdech pavouci a nastražená past
Dívej se pozorně, vnímej ten čas
obrazce v kamenech, dusno a prach
top
Nevěsta
Končícím dnem
Díva se za sluncem
Závojem skrývá svou tvář
Jak pohled za pavučinu strachu
Oči hledí na přípravy bálu
Ztrácí se ve hvězdách
V úsvitu noci bál začíná
Dál v těch chodbách tančí
Dál se v pohybech ztrácí
Závojem láká do neznáma
Každé ráno však jak listí
K zemi jen padá
V kočáru bez kočího
Nevěsta ruší ticho
Slzy skrápí její tvář
Co se skrývá za zdmi hradu
Nevidí tu pomíjivou krásu
Ztrácí se ve hvězdách
Za svitu loučí bál začíná
Dál v těch chodbách tančí
Dál se v pohybech ztrácí
Závojem láká do neznáma
Každé ráno však jak listí
K zemi jen padá
Po trávě víly tančí
V kapkách rosy se vznáší
Prázdný kočár vyprovází
top
Noční můra
Tvůj čas se krátí a já přicházím
Jen klidně lež a sen svůj si sni
Poddej se mé vůli, do tvého klidu chci jít
Tak dej si říct, budem mít sladké trápení
Sen tvůj je mé království
Sen můj je mé tajemství
Další oběť, já už nechci jen z nich žít
Já chci se smát a sen svůj si snít
Živit se jen strachem, který já probouzím
Proč přišla chvíle, odporná je slast
Sen tvůj je mé království
Sen můj je mé tajemství
Já už chci spát, unavená jsem
Bojím se té, která bude po mně bdít
Proč jsem jen zřela ten krásný sen
Tak přijď ke mně, já jdu snít
Sen tvůj je mé království
Sen můj je mé tajemství
top
Ostrov
Na moři loď se zmítá v bouři
Štíty útesů se k ní blíží
Noc blesky světlem proráží
Loď se smrtí závodí
Mraky se trhají, bouře končí
Oběť moře již svou má
Měsíc svítí na vrak lodi
Umírá se sténáním
Temné je nebe
Temná je noc
Je čas, procitám
Jen krev smyje jejich vpád
Temné nebe v jeho očích
Větve šlehají po líci
Černé stíny se plíží
Křik pohltí
Pomstou se nasytí
Ostrov rudě zbarvený
Moře zpívá tichem ranním
Te zvuk je slyšet jen
Temné je nebe
Temná je noc
Je čas, usínám
Usínám
top
Osud
Kráčím si svým životem, den za dnem mi plyne
Myšlenka mi letí hlavou, co čeká mě, nemine
Chci poznat svůj život, chci poznat ten den
Tebe znát, jen tebe znát
Já chci vidět dál, než oči mi dávají
Já chci vědět, co chystáš nám
Znát zítřejší den, není mým snem
Svobodný jako pták, jít a jen se smát
Odvracíš svou tvář, svou oběť ti dávám
Tak na co čekáš, dej mi ten dar
Já chci vidět dál, než oči mi dávají
Já chci vědět, co chystáš nám
Chci cítit tvůj dech, chci vidět tvou tvář
Svou oběť ti dám na tvůj oltář
Osude
Všude kolem chodím s tváří bezradnou
Nechci jenom vědět, já chci tě ovládnout
Přede mnou poklekni, ať dohlédnu dál
Hlavou o zem udeříš, tak co mi teď dáš
Já chci vidět dál, než oči mi dávají
Já chci vědět, co chystáš nám
Teď cítím tvůj dech, teď vidím tvou tvář
Svou oběť už máš, tak co mi teď dáš
Dost bylo snů, dost bylo představ
Svou oběť už máš, tak co mi teď dáš
Osude
Oltář vzplál
Jen sen se zas začal zdát
Z představ dolů
Zpátky padám
top
Pheasant's Eye
Nobody loves me as me
And I want to do it again
To look into the mirror
And see my body
I can't be satisfied
With the look enough
Because I'm the only one
The best in this world
I don't know what you want
You can't get anything
That's why you must die
You are total zero
I can tell it to anyone
But they cannot understand
That I am the only one
The best in this world
I will do it as soon as possible
I will do it again and again
I hate you all
All deep race
But I still hope
I'm not here alone
Finally I will find
Someone like me
We will shake our hands
And we'll make up the plan
We'll save the world
Clean at all
We'll kill them all
We'll select the best
When I kill you
The only thing I will tell you
Look at me
You can see what you cannot be
I will do it as soon as possible
I will do it again and again
We will do it as soon as possible
We will do it again and again
top
Po setmění
V zákoutích myšlenek hledáme cestu k povrchu
Jsme stvořeni k tomu nebo onomu, jsme plni otázek
Jednou snad se dočkáme, půjdem jakoby nazpátek
A v tom zpětném pohledu, uvidíme počátek
Měsíc nad námi svítí a den šel už spát
Paprsky slunce se o bílou zem tříští, nevíme co bude dál
V zákoutích myšlenek hledáme cestu k povrchu
Jako topící se muž hledá cestu nad vodu
Jako těžké stroje dolující rudu
Tak už i my chceme cítit svobodu
Moře se třpytí a tisíce hvězd začaly plát
Září jako pochodně a snad by chtěly říct není důvod se bát
Po setmění, když jde vše spát já tu však stojím
Otevírám náruč svojí a k tobě mluvím
Prosím dej nám svobodu svou a otevři svůj chrám
Na tebe všichni čekáme, tak promluv k nám
V žilách nám teče krev jako míza ve stromech
A naše skryte schopnosti snad otevřou s ti
Máš srdce na dlani, dotýkáš se oblohy
Nejmenším se stáváš a opouštíš zemi
Měsíc pod námi svítí a den šel už spát
Letíme vstříc něčemu co bylo stále v nás
Po setmění, když jde vše spát já tu však stojím
Otevírám náruč svojí, k tobě mluvím
Prosím dej nám svobodu svou a otevři svůj chrám
Na tebe všichni čekáme, tak promluv k nám
top
Poutník
V zahradě u lesa
Kde modré keře rostou
Za svitu tajemna
Procházíš mokrou rosou
V blízkosti stavení
Přicházíš za úsvitu
Hledáš tu znamení
Která pryč odvedou tě
Dál
V temné malé galaxii
Na rozcestí světů
Světla a nehmotnosti
Dýcháš tu vzduch
A piješ vodu
Tvé tělo padá dál
Dál dolů
Oblečen v košili
Bez rukávů a knoflíků
Přišel jsi zdaleka
Proč nikdo nevěří ti
Mluvíš tu do prázdna
A slova odráží se
Jen signály co máš
Šanci dávají ti
Dál
Zapomněl's místa, která jsou tvým zrozením
Nevíš, neznáš a svou cestu hledáš
Blankytné nebe světla krásné údolí
Zář byla vším, teď ztrácí se do temna
V odlesku temných očích tvých
Jak v jasném zrcadle, vdíš víc než dřív
Bolestí svou projít musel's
Vše bylo jen hrou schovanou
top
Prokletá tůň
Rudé slunce zapadá nad krajinou
Všude je cítit dech smrti
Prokleté duše bloudí
Duše lidí, co vzala tůň
Prokletá tůň Mistorak
Prokletá tůň smrti
Soumrak padá na zem přízračnou
Noc jasná, mlha šedá
Mlha duší, jež tu budou navěky
Hledat, co najít nemohou
Prokletá tůň Mistorak
Prokletá tůň smrti
Krásná dívka sem přichází
Síla tůně táhne ji
Její rty líbají dech hříšný
Ona ví, že konec se blíží
top
Spíš
Já vím, že svou cestu znáš
Já vím co mi povídáš
Ve tvých snech stále bdím
Tebe v nich často zřím
Já vím, že svou cestu máš
Já vím že k nám promlouváš
Ve tvých snech stále spím
A čekám, až se probudím
Cestou a dál
Zapomeneš na to kdo jsi sám
Oči máš sví zavřený
A sví uši máš zakrytý
Spíš
Já vím, že svou cestu znáš
Já vím co mi povídáš
Ve tvých snech stále bdím
A tebe v nich často zřím
A dál půjdeme
tam kam si vzpomeneme
To co kdysi bývalo
A co nás z cesty svádělo
Cestou a dál
Zapomeneš na to kdo jsi sám
Oči máš sví zavřený
A sví uši máš zakrytý
Spíš
Já vím, že svou cenu znáš
Já vím co mi povídáš
o tvých snech stále sním
že tě snad v nich jednou uvidím
Já vím, že svou cenu máš
Já vím odkud přicházíš k nám
Ve tvých snech stále spím
A čekám, že se snad jednou probudím
Cestou a dál
Zapomeneš na to kdo jsi sám
Oči máš sví zavřený
A sví uši máš zakrytý
Spíš
Já vím
Já vím
Já vím
top
Stín
Stín nad loukou, květiny vadnou, louka usychá
Utíka, temnota se dotýká jeho duše
Padá do neznáma
Tvář nepoznaná a stín pluje dál
Zastavit nepůjde tma
Stín nad vámi slunce zakrývá
Paprsky světla zlámané jsou
Nad vámi jen stín
Dotýká se vás, vašich duší, vašich těl
Černé jsou jak ten stín
Zastavit nepůjde tma
Stín ve vašich duších
Žijete dál, žijete dál?
top
Tajemná hra
Někdy cítíš že jsi sám
A dveří se dotýkáš
Přes světla přes sebe
Otevřou se nám dlaně
Světla se dotýkáš
Pak už nic nevnímáš
Barvy se míhají
A tvary se střídají
Vždyť dávno víš, že kolem nás se všechno mění
Jen barevná duha se nad námi v dálce sklání
A tajemná hra si se sebou ráda hrává
A bezedná tma není nám neznámá
Někdy cítíš že jsi sám
A dveře otvíráš
do dnů a staletí
do dlaní s perletí
Pravda pravdivá
Jako je perla jediná
Svou pravdu neskrývá
Tomu kdo své oči otvírá
Vždyť dávno víš, že kolem nás se všechno mění
Jen barevná duha se nad námi v dálce sklání
A tajemná hra si se sebou ráda hrává
A bezedná tma není nám neznámá
top
Tichá tůň
Někde vzadu v bystřinách lesů
tam kam svítí slunce zlaté.
Někde v dáli, kde jsme sami
kde není nic, co by sis přál.
Rozhlížíš se kolem sebe
pak zjistíš, že jsi tu sám.
Sám jak starý strom v lese
ukrytý a nepoznán.
Někde vzadu v blízkosti sadů
pryč od města a těžkých ztrát.
Někde prostě žít a nechat to tak být
vždyť co těžšího se může stát.
Přemýšlíš o tom, co bylo
a o tom, co se mělo stát.
Sám snažíš se zastavit ten čas
a svou odpověď jen znát.
Příběhy života tě životem nesou
každý jich máme na tisíc.
Každý den se k tobě v noci vkradou
k tobě v noci na polštář.
Někde vzadu v blízkosti sadů
pryč od města a těžkých ztrát.
Někde prostě být a nechat to tak být
vždyť co těžšího se může stát.
V klidu večera, za křídly ještěra
v hlubokém tichu vzpomínání
v bezpečném úkrytu, v dalekém úsvitu
rozpouštíš svou slzu do světla.
Snad už nic nezbývá, jen ráno se odkrývá
a daleká cesta do neznáma.
Zrcadla matou ,tvé slzy kanou
a kruh se dokola stále točí
Někde vzadu v blízkosti sadů
pryč od města a těžkých ztrát
Někde prostě žít a nechat to tak být
vždyť co těžšího se může stát
Čas utíká, vše se zapomíná
vše jde zpátky do starých dnů.
Čas utíká, bolest utichá
nic nezbývá, jen tichá tůn.
Dál na cestě půjdeme
cestou dál, dál a dál.
Hluboká jezera a pouště
to je dáváno Nám.
top
Touha
Zustávám sám, stale vidím jeden sen
Utíkám před dalším dnem
Prokletím jsem
Zesláblý a to tajemství v patách mi kráčí
Proč se kruh tak stále mění
zabloudím...
Duše černá jako nebe bez hvězd, když dopadnou
V podobě rosy bolest má sílí
Ukrývám se, paprsky světla mě spalují
Na další tmu čekám dál milovanou
Proč paní má čekáš dál na zázrak
Život můj je jak oblohou plující temný mrak
Zářící slunce pro mne není
Stále marně čekáš na mé vykoupení
Zustávám sám v zajetí stínů svých
Kdy přání mé přeci jen vyslyšíš
Tak už přijď života zbav mě prokletí
Já už nechci zažít další den utrpení
top
Ve větru
V dálkách svých se den ze dne otvíráš
ale proč dveře mi stále zavíráš
V nocích težších jsi přeci už šel
V ozvěnách hledáš na co jsi zapomněl
V bezesných nocích klečím
V nocích bez konce se modlím
a hledám Tvojí tvář
minulost vítr odvál
V dálkách svých se den ze dne otvíráš
ale proč se ve svém srdci zas zapíráš
Bosou nohou chodíš po trní
V paprscích slunce vydáváš se za ní
V končinách pustých časů
v propastech starých světů
v bezesných nocích hledám
v nocích bez konce zas usínám
a tak ztrácím světlo své
které pohasíná, chtěla bych jej mít
a padám dál, kde Tvé chory zní
a padám víc níž, kde spíš
top
Země
Země nikoho nikomu nepatří, čisté slunce a čirá voda
Země bez násilí a strasti, země bez ničení a bolesti
Voda co se dá ze studánek pít a zelené stromy zakrývají slunce
Jsme skřítkové narození z hlubin naší Země
Modrá obloha a ptačí zpěv, nás neruší ani chaos z nebes
Modrá obloha a ptačí zpěv, nás neruší ani chaos z nebes
Vidíš vítr jak se zvedá, odnese tě dál, dál do lesa
Slyšíš jak zem tě volá, zvuky bubnů, samota pralesa
Přes prales i pouští, přes oblaka i přes tajemství
Přes černou noc i bouři, přeze všechno stojíme tu jako bratři
Pravda co se dá z očí číst a tajemství ukrytá otevřít
Jsme skřítkové narození z hlubin naších temných
Barevná duha a moře šum, nás rozechvívá úsměv tvůj
Barevná duha a příboj, nás rozechvívá úsměv tvůj
Vidíš vítr jak se zvedá, odnese tě dál, dál do lesa
Slyšíš jak zem tě volá, zvuky bubnů, síla pralesa
Vidíš jak se slunce zvedá, křídla orlů, duha barevná
Slyšíš jak zem tě volá, zvuky bubnů, síla pralesa.
top
